zajímavé místo v srdci Českého středohoří

Pohled přes Labe

Pohled zleva -  doprava:

Deblík

Nadmořská výška: 459 m. Zeměpisné souřadnice 50° 35′ 5″ s. š., 14° 3′ 13″ v. d.
Deblík (německy Deblikberg) je kuželovitý čedičový vrch v okrsku Kostomlatské středohoří Českého středohoří. Zvedá se na pravém břehu Labe, které jej ze západní a severní strany půlkruhem obtéká, na půli cesty mezi dvěma velkými městy — 8 km severozápadně od Litoměřic a 8 km jižně od Ústí nad Labem. Má několik bezejmenných vedlejších vrcholů ( kóta 274m bývá nazývána Malý Deblík )  Vrch Deblík je svou výškou sice zanedbatelný kopec Českého středohoří, je však známou dominantou nad velkým meandrem Labe, zejména při pohledu od kostelíka v protějších Dubicích.

Jizvou na jeho svazích je těžba čediče ve stále funkčním kamenolomu, jinak je zcela porostlý stromy. Na jeho vrcholu je příjemné posezení s výhledy na středohoří, nad severním (již nepoužívaným) lomem jsou romantické výhledy na údolí Labe. Na Deblík je nutno lézt s maximální opatrností, neboť na několika místech při okrajích lomu hrozí nebezpečí zřícení do veliké hloubky, okraje nejsou nijak zabezpečeny! Má vrcholovou knihu. Na vrchol Deblíku nevede žádná značená cesta, výstup na jeho vrchol lze začít z obce Církvice nedaleko Ústí n/L, kam se dostanete buď MHD, nebo vlakem do Sebuzína, nejlépe však vlastní dopravou. Až pod vrchol vede lesácká cesta.Jižně od Deblíku leží obec Libochovany, na severním úpatí pak ústecké městské části Církvice a Sebuzín. Zalesněný vrch, při jehož obvodu vybíhají četné vedlejší suky, je z jihozápadní a západní strany silně narušen těžbou kamene, kterou provozuje společnost Tarmac CZ (název společnosti k 1.10.2010 změněn v souvislosti koupě společnosti skupinou EUROVIA na EUROVIA Kamenolomy). Na Deblíku byl v roce 1996 zaznamenán zatím poslední výskyt kriticky ohrožené byliny včelník rakouský v oblasti severních Čech.


Kostelní sedlo (280 m n.m.) 

rozsedlina mezi Deblíkem a Trabicí.

Trabice

Vrch Trabice (čedičová hornina) se nachází v labském údolí mezi Ústím n.L. a Litoměřicemi a dnes je znám především jako kamenolom   hyzdící zdejší přírodní scenérii. V zájmu záchrany podstatně výraznějšího sousedního vrchu Deblík byla Trabice obětována jako náhradní dobývací prostor a určena k odtěžení.

 

Plešivec (německy Eisberg) - zvaný též Ledový vrch se nachází asi 5 km severozápadně od Litoměřic na jižním okraji Českého středohoří (Kostomlatské středohoří). Vrchol se tyčí se do výše 509 m n. m. Od roku 1966 je celý vrch chráněn jako přírodní památka na rozloze necelých 33 ha.
Ačkoliv je vrch většinou zalesněný, jeho jižní svah pokrývá rozsáhlé
suťové pole, které při pohledu zdálky vzbuzuje dojem pleše. Odtud odvozují jazykovědci název nejen tohoto kopce. Suťová pole složená z poměrně stejně velkých úlomků se také nazývají droliny. Vyskytují se na mnohých kopcích v této oblasti. V sopečném reliéfu Českého středohoří představuje Plešivec výrazný útvar budovaný žílou olivinického čediče, který se zde do roku 1945 těžil. V sutích na úpatí západního a severozápadního svahu, vznikly trvalé ledové jámy. V dutinách suti se hromadí těžký studený vzduch, který vlivem dokonalého utěsnění v dolní vanovité části suti nemůže proudit. V jámách se proto udržuje led a sníh do pozdního jara až počátku léta. V některých částech nemůže studený těžký vzduch unikat do té doby, než jej v příští zimě nahradí vzduch ještě studenější. Ledové jámy na Plešivci patří k nejznámějším jevům toho druhu v Českém středohoří, jedná se však o jev známý z mnoha dalších míst. Pod vrcholem se nachází Ledová studánka se stálou teplotou vody od 5 do 7° C.

Barokní kaple sv. Jana Křtitele  Na jižním svahu stojí centrální šestiboká raněbarokní kaple s kupolovitou střechou postavená roku 1660. Kolem ní rostou staleté duby.

Lokalita je významným hnízdištěm vzácných druhů ptáků, především dravců a sov. Pozoruhodné jsou také dubové a habrové porosty na svazích, místy pralesovitého rázu, na vrcholu objevíme také lípu. Na úpatí rostou náletové dřeviny především akát. Na svazích brzy z jara se objevuje jaterník podléška a bledule jarní.

Z vrcholu se otevírá pohled do širokého okolí, západně na tok Labe a vrch Lovoš, na jihu je vidět obec Miřejovice dále Litoměřice a zřícenina hradu Kamýk s okolním Hazmburkem a Košťálovem.

Kamýk

Obec leží 4 km severozápadně od Litoměřic v nadmořské výšce 301 m.n.m. Dnes má obec 136 obyvatel. Jméno hradu a následně i obce odpovídá poloze, protože slovo kamýk znamená skála - kámen. V obci je kromě cyklotrasy turistům také k dispozici zdejší občerstvení, regionální rozvojová agentura, Smetanova světnička či ubytovna.

Existence osady se předpokládá již v polovině 13. století. V jedné nedatované listině z doby po r. 1250 se jméno obce objevuje v přídomku testátorů Jaroslava a Rudgera za Sulevic a ''z Kamnich''. Nepochybně se jedná o lokalitu zdejší. V listině figurují šlechtici z okolí Litoměřic. "Kamnich"(Kamnick) má oporu v konkrétním pojmenování zdejšího hradu v r. 1319 - "munitio Kamnik". Název obce osciloval mezi formou českou a německou - Kameik, Kameyk, Kamaik, Kamajk, Kamýk. Etymolofický výklad názvu obce vychází ze staročeského výrazu pro skalku, malý kámen ("Kamýček"- kamínek). Osad se jménem Kamýk je v Čechách větší počet. Všechny byly pojmenovány podle vyvýšenin, kopců se skalním útesem na vrcholu.

Obec Kamýk leží na okraji staré sídelní oblasti reprezentované v nejbližším okolí prehistorickými sídlišti ve Velkých Žernosekách a v Libochovanech, s velkým hradištěm uprostřed mezi nimi.

Nepřetržitá kontinuita osídlení od dob neolitu zalidňovala toto území především v nižších polohách. Přesto se přítomnost člověka v té době dotýkala i výše položených míst. Nad obcí, na návrší "na Láskách", byly před r. 1898 nalezeny předměty z mladší doby bronzové. Pak v r. 1898 tamtéž byl vyzvednut bronzový depot uložený v koflíku, obsahující 57 předmětu z pozdní doby bronzové. Předpokládá se, že uložení bronzového "pokladu" mělo důvody votivní a s trvalým osídlením Kamýku nesouvisí.

První konkrétní zprávu o Kamýku přinásí listina Jana Lucemburského z 10. ledna 1319. Krátce předtím Jindřich z Pokratic znovu vystavěl hrad Kamýk a náhradou za vynaložené prostředky mu král dává dotčený hrad v manství a přidává ves Žalhostice. Jindřichovi potomci se po hradu psali Kamýkové z Pokratic.

Nejen již zmíňená listina z 2. pol. 13. stol., ale i několik dalších okolností svědčí o tom, že vesnice Kamýk a opevněný vrch nad ní, stály již před rokem 1319. Poplužní dvůr pod hradem je doložen sice až v r. 1461, ale poměrně pravidelné uspořádání orné plochy hovoří o organizované výměře plužiny daleko staršího data. Proces osídlení výše položených míst byl vpodstatě ukončen se závěrem 13. stol. (Kamýk ves 301 m.n.m.) V této souvislosti lze zmínit dva nálezy depotů mincí v Kamýku. První byl učiněn v únoru r. 1717 obyvateli obce v prostorách hradu. Neurčitá zpráva mluví o vaku naplněném tzv. "plecháči". Tak se lidově nazývaly brakteáty, zavedené do českého měnového systému v r. 1210 Přemyslem Otakarem I. Druhý depot mincí byl nalezen v r. 1860. Při orbě u hradu bylo vyoráno 40 kusů denátů knížete Jindřich Břetislava, Přemysla Otakara I. a moravského Konráda Oty, datovatelných do let 1189 - 1210.

V držení hradu a vesnice se do dnešních časů vystřídala řada majitelů. Před r. 1319 byl hrad i ves v majetku panovníka. Kamýkové z Pokratic, potomci obnovitele hradu Jindřich, jsou zde připomínáni jako královi Leníci do 2. pol. 14. stol. Statek vyplatil císař Karel IV. a přenechal jej Zajícům z Házmburku.

V r. 1401 je na Kamýku připomínán Jan z Očedělic, v r. 1402 Jetřich z Blahotic a v r. 1407 Racek ze Studeněvsi. Všichni zřejmě ve službách Zajíců jako purkrabí. Jan Zajíc z Házmburku se píše seděním na Kamýku po r. 1410.

V době husitské revoluce byl Kamýk ovládnut husitským hejtmanem Hynkem Kolštejnským z Valdštejna a po jeho smrti protivníky Kalicha Janem Smiřickým ze Smiřic a Zikmundem Děčínským z Vartenberka.

V r. 1431 prodal Mikuláš Zajíc z Házmburka Kamýk Vilémovi z Konic. Ten byl držitelem statku do r. 1478, kdy na základě jeho odkazu z r. 1468 převzal Kamýk a vše co k němu patřilo, bratranec Petr Klučovký ze Lstiboře. jeho potomci vlastnili hrad kamýk se vsí a dalšími statky příštích více jak 150 let a přijali jméno Kamýcký ze Lstiboře. Obnovené zřízení zemské z r. 1627 přinutilo jana Jiřího Kamýckého ze Lstiboře k prodeji svého majetku a k opuštění země pro víru.

6. dubna 1628 byla uzavřena smlouva, kterou byl prodán "starý zámek Kamýk řečený a pod ním tvrz též Kamýk, se stavením, sklepy, starým pivovarem, ovčínem, poplužním dvorem, vesnice Kamýk, Miřevice (Miřejovice), Řepnice, díly v Malíči, Babině, Hlinné, včetně lesů, ovocných sadů a vinic " Heřmanovi hr. Černínovi z Chudenic za 29 000 kop gr. míš.

Po Heřmanové smrti v r. 1651 připadl Kamýk vdově Sylvii Kateřině hr. z Carett a Millesima. Ta spojila Kamýcký statek s panstvím Lovosice. Vdala se podruhé za Leopolda Viléma markr. z Báden-Bádenu. Osudy Kamýka byly po příští století spjaty s Lovosickým panstvím pod vládou bádenských markrabat.

Od Alžběty Augusty z Bádenu koupil Lovosice s Kamýkem v r.1783 Jan kníže ze Schwarzenbergu. 25.11. 1863 byl statek Kamýk s Babinou a s vyjímkou polesí od Lovosického panství odprodán. Od Jana Adolfa kn. ze Schwarzenbergu jej za 101 000 zl. koupil dosavadní nájemce Dr. Otto Pollak. Ten však po 20. letech statek, s nově postaveným "zámkem", prodal smíchovskému továrníkovi Alexandrovi Richtrovi za 112 000 zl. Po 1. svět. válce se stal majitelem JUDr. Schmeykal. V r. 1945 vše připadlo státu.

Obyvatele Kamýku získávali obživu zemědělstvím a ovocnářstvím. Ovoce z Litoměřicka se vyváželo do mnoha zemí Evropy. Na tuzemských trzích mělo odbyt v západočeských lázních. Kamýčtí pěstovali především třešně a vlašské ořechy. Známá byla ořechová alej z Litoměřic ke Kamýku.

Ovocné sady vytláčely dřívější vinice. Kamýcké vinice nepatřily v oblasti k největším (105 a), ale připomínají se již v r. 1431. Pěstováním vinné révy se zabývala zejména vrchnost. Zaměstnávala specialistu vinaře ("Winzmeister"), který bydlel v čp. 4. V obci je doložen také vinný lis a v domě čp. 43 bývaly sklepy a výčep.

V Kamýku fungoval mimo jiné i pivovar. První zprávu o něm zachycuje zápis z Desk zemských, když v r. 1543 obnovoval svůj vklad vilém Kamýcký ze Lstiboře. Týž pivovar, zmiňovaný jako starý, připomíná listina z r. 1628. Zpráva z r. 1830 mluví o jeho velikosti. Byl na 16 sudů. Ještě za A. Richtera měl pivovar výstav 24 hl. V meziválečném období zanikl a nebyl obnoven. S pěstováním ovoce, ořechů a vinné révy souvisela palírna. Přebytky úrody byly zpracovány v několika sušárnách.

Kopcovitý charakter okolí byl předurčen pro využívání neobdělávaných ploch k pastevectví. Pastviny jsou zmíněny poprvé k r. 1431 a panský ovčín uvádí prodejní smlouva z r. 1628. Mistr ovčí ("Schafmeister") ve službách držitelů statku bydlel v čp. 3. (zbořen - vzácná ukázka srubového domu).

Zalesněné okolí Kamýku, zřejmě dostatečně bohaté na lovnou zvěř, vyžadovalo fungování panského myslivce ("Jagermeister"), který bydlel v čp. 2 u poplužního dvora. Využívání lesa k těžbě dřeva a zejména její intenzita, spělo k racionálnímu pěstování lesních porostů. Schwarzenberské tradice a zkušenosti lesního hospodaření daly vzniknou funkci vrchnostenského lesníka ("Forstmeister"), jemuž sloužila za obydlí hájovna, postavená na Jordaně pod Plešivcem v r. 1847 (čp. 32).

V r. 1809 postihl obec velký požár. Mnoho domů lehlo popelem. Jiné byly poškozeny. Obnovená stavení a nové budovy zasáhl po deseti letech v r. 1819 další požár. Při druhém shořela i původní dřevěná škola. Nová škola byla vystavěna do dvou let. Mezi tím se vyuka odbývala v domácnostech ve vsi. Díky národnostnímu složení existovly v Kamýku školy dvě. Německou dvoutřídku, postavenou v 2. pol. 19. stol. (čp. 65), navštěvovalo okolo 60 dětí. Česká jednotřídka, žřízená ve starém "Jagerhausu" (čp. 2), zahájila svou činnost 1. září 1923. Českou mateřskou školu obec zřídila v r. 1927. Do škol v Kamýku docházely děti z Knobložky a Malíče (do r. 1926).

Změna životního stylu v 16. stol. přiměla šlechtu k opuštění nehostinných hradů. Krom jiného i vnější reprezentace stavu vyústila v budování pohodlnějších obydlí. Po smrti Mikuláše Kamýckého ze Lstiboře v r. 1600 postavil jeho syn a dědic Jan Jiří na úpatí hradního kopce, v areálu poplužního dvora, novou tvrz, která měla charakter zámecké budovy. O podobě "zámku" nemáme mnoho zpráv. Na základě vyobrazení hradu kamýka z 1. pol. 19. století, kde jsou podony střechy domů pod hradem, uzavírala patrová budova renesanční tvrze prostranství poplužního dvora na jeho jižní straně.

Při prodeji panství Kamýk Heřmanovi Černínovi z Chudeni v r. 1628, zanechal Jan Jiří Kamýcký ze Lstiboře, před svým odchodem do saského exilu, starobylý hrad v dobrém a obývání schopném stavu. válesčná léta po Bílé hoře způsobila, že hrad se stal ruinou. Zámek pod ním jistě nebyl ušetřen plenění saských švédských vojsk. Narozdíl od hradu byl zámek obnoven a stal se obydlím hospodářských úředníků. Vrchnost zde pobývala velice zřídka.

V r. 1865 postavil tehdejší majitel statku Pollak novou pseudorenesanční "zámeckou" budovu v těsném sousedství původního zámku, který nechal, zřejmě zcela zbytečně, zbořit. Sídlo majitelů statku, nazývané zámkem, architektonicky nijak nevybočuje z tehdy běžné stavební produkce a je velice blízké pojetím domům či vilám z městského prostředí. Označení "zámek", byť obecně přijímané, je poněkud nadnesené.

Osobnost Dr. Pollaka je úzce spjata s pobytem hudebního skladatle Bedřicha Smetany. 10. 6.1860 se ovdovělý Smetana podruhé oženil a vzal si za manželku Barboru Ferdinandovou, zv. Bettina. Ta byla švagrovou Dr. Pollaka, který byl ženatý s její starší sestrou. Několikadenní pobyt v Kamýku by se dal nazvat svatební cestou novomanželů Smetanových.

Obec připoměla odhalením pamětní desky v r. 1993 a zřízením pamětní síně v budově obecního úřadu v r. 1994 pobyt Bedřicha Smetany.

Zajímavosti

Naučná stezka v Kamýku je vytvořena z hlediska obecně vlastivědného. Je věnována samotné obci, její historii a vztahům okolí k ní. Za vše hovoří sedm zastavení naučné stezky:
1/ Obecní úřad - Dějiny obce
2/ Kaplička - Z církevních dějin
3/ U křížku - Stavební vývoj hradu
4/ Hrad - Výhled z hradu - Držitelé hradu
5/ Myslivna - Fauna a flora
6/ Kaple sv. Jana Křtitele - Dějiny kaple
7/ Exhalace, ledové jámy na Plešivci

Stezka je dlouhá asi 3 kilometry, s převíšením asi 250 metrů a vede z valné většiny po lesních cestách. Na každé ze zastávek je umístěna tabule formátu A0 se spoustou textových a obrázkových informací k dané lokalitě .

Zřícenina hradu Kamýk. Kamýk je v listině označen termínem "munitio" - tvrz, který hovoří o stavbě nemších rozměrů. Z formulace latinského textu : "... pro co, quod mihi munitionem Kamnik dictam, quam construxi et in ipso regno Bohemiae de novo instauravi..." ("jemu, který mou tvrz Kamník řečenou, jak postavil, tak v našem Království českém znova obnovil"(, lze dovodit, že Jindřichova stavba byla znovuobnovením staršího, snad provizorně opevněného strategického bodu na rozeklaném čedičovém suku na kopci východně od vsi.

Výběr místa nebyl učiněn náhodně. Úloha hradu jistě spočívala v ochraně cesty procházející okolo hradu a vedoucí z Litoměřic, přes Miřejovice, sedlem mezi Plešivcem a Bídnicí a pokračující do Libochovan k přívozu do Prackovic. Cesta pak překračovala České středohoří do údolí Bělé a směřovala k zemským hranicím.

Široký výhled do krajiny a přímá viditelnost nejdůležitějších míst v oblasti, jakými byly Lovosice a Litoměřice, stejně jako viditelnost výrazných dominant vrcholů kopců - např. Sovice u Hošťky, Říp u Roudnice n.L., Radobýl nad Litoměřicemi, Klapý s hradem Házmburkem, hrad Košťálov, rozložitý Lovoš nad Lovosicemi, strmé kužele Milešovky a Kletečné, průhledy do údolí Labe u Žernosek a Libochovan a severozápadním směrem k Dubici, dávají možnost vyslovit domněnku, že pozice hradu Kamýku mohla být předurčena také funkcí signální.

Na vrcholu čedičové skály byla postavena nepravidelně pětiboká věž o šířce přibližně 6 m na jižní, okolo 8 m na severní straně a 10 m v nejširším místě. Délka protáhlého pětiúhelníku činila si 14 m. Půdorys věže téměř v úplnosti pokryl využitelnou plochu temene skalního ostrohu tvořící jakousi podkovu úzce otevřenou na jih. Vrcho nebyl před započetím stavebních prací nijak výrazně upravován. Skalní výčnělky a celé bloky jsou do konstrukce zdiva pojaty zcela záměrně. Síla obvodových zdí je okolo 2,2 m. Stavebním materiálem se stala světlá opuka a tmavý čedič.

Původní výška věže se dá ze současných reliktů odhadovat velice obtížně. Ze starých vyobrazení z konce 18. stol. a začátku 19. stol. je zřejmé, že věž přes zůnačné poškození byla vyšší.

Klášterní vinné sklepy Litoměřice - Agrofrukt Kamýk

Rozloha vinic: 45 ha
Výroba: 1 500 hl/rok

Nejlepší polohy: Michalovská stráň, Na vinici, Třešnovka, Labská stráň

Pod romantickou zříceninou středověkého hradu Kamýk, v místech, kde řeka Labe opouští úrodná pole Polabské nížiny, se nachází soukromé hospodářství firmy Agrofrukt Kamýk. Společnost působí v regionu od roku 1992 a stěžejní částí její činnosti je pěstování ovoce a vinné révy.

Klášterní vinné sklepy, které se nacházejí přímo v historickém centru města Litoměřice, využívají starobylých sklepů bývalého dominikánského kláštera, zmiňovaného již na počátku 13. století. Zdejší sklepní hospodářství navazuje na téměř tisíciletou tradici pěstování vinné révy a výroby vína v úrodné krajině podél řeky Labe. Příznivé klimatické podmínky, vinohrady položené na jižních stráních a vhodná půda jsou základem stálé kvality zdejších vín.

Z odrůd se zde pěstuje zejména jedna z nejrozšířenějších - Müller Thurgau, jenž vyniká výrazným buketem. Z dalších odrůd je to zejména Tramín červený, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé a šedé a odrůda, která již pomalu upadá v zapomnění - Veltlínské červené rané, jenž právě v této oblasti dosahuje vynikajících kvalit, díky kombinaci přírodních klimatických podmínek a lásce a umu pana Vladimíra Šuhájka, zdejšího sklepmistra, jenž litoměřickým vínům vtiskl svůj charakteristický rukopis. Z modrých odrůd je to Modrý Portugal, Svatovařinecké a Rulandské modré, které jsou vedle lahodné chuti a vůně charakteristické barvou českých granátů. Odrůdová vína úspěšně doplňuje známkové víno Radobýl, nazvané podle nepřehlédnutelného vrchu ležícího kousek od Litoměřic.

 


Řepnice

zeměpisné souřadnice: 50° 34′ 2″ s. š., 14° 3′ 29″ v. d.

Řepnice je malá vesnice, část obce Libochovany v okrese Litoměřice. Nachází se asi 0,5 km na východ od Libochovan. V roce 2009 zde bylo evidováno 27 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 82 obyvatel. Katastrální území o rozloze 2,54 km2.

Narodil se zde Václav Jindřich Veit (1806 - 1864), hudební skladatel.

Václav Jindřich Veit na obraze Jana Vilíma, 1847

V širším povědomí ie již více než 20 let řepnický psí útulek

 

Libochovany

Na pravém břehu Labe, ve výšce 146.5 m.n.m. v příjemně tvarované Libochovanské kotlině, leží Libochovany, jedna z nejstarších obcí litoměřického okresu s celkovým počtem 601 obyvatel. Její obyvatelé jsou vzpomínáni již v prehistorické době, kdy ve zdejší lokalitě našli poutníci příhodné místo k budování přístřeší. Nálezy, které byly objeveny především při stavbě dráhy, jsou uloženy v muzeích v Drážďanech, Vídni, Ústí nad Labem a Litoměřicích. Jsou to nejen kosterní pozůstatky našich dávných předků, ale i spony, závity, popelnice, jehlice a kruhy bronzové i zlaté. Největší vykopávky podnikl dr. Lenz z geologického říšského ústavu ve Vídni v r. 1873. První písemná zmínka o obci z roku 1057 (Lutbohovass) se nachází v Zakládací listině litoměřické kapituly.

Kostel "Narození Panny Marie" stojí na místě původního dřevěného kostelíka. Ten je zmiňován společně s farou již ve 14. století. Současná podoba kostela je z roku 1895, kdy byl objekt v pseudogotickém slohu vystavěn a 9. června téhož roku vysvěcen. Díky rozsáhlé finanční sbírce a hlavně za vydatné pomoci obyvatel se podařilo stavbu začít a dokončit během dvou let. Patronem kostela byl kníže Adolf Josef Schwarzenberg a hraběnka Marie Antonie Silva-Tarouca. Kostelní zvony byly v první i druhé světové válce rekvírovány ve prospěch armády. V červnu 2008 převzala objekt kostela do majetku obec Libochovany od církve římskokatolické. Od té doby se postupně kostel opravuje. Případné příspěvky na opravy jsou od dobrovolných dárců vítány a registrovány. Kromě církevních obřadů jsou v kostele pořádány kulturní akce - varhanní koncerty, pěvecká vystoupení.
Zámek Libochovany se nachází v jižní části obce mezi železniční tratí a řekou Labe. Při cestě k zámku projdete kolem kostela Narození Panny Marie. Zámek je oplocen a nepřístupný, přes louku si můžete prohlédnout jen jeho zahradní průčelí.
Zámek z konce 16. stol je patrová budova s kamenným renesančním portálem a mansardovou střechou.Na místě dnešního zámku stávala původně tvrz, která je poprvé připomínána v roce 1395, kdy byl majitelem Jindřich z Libochovan. V roce 1569 byla tvrz v držení Frycala Klusáka z Kostelce a koncem 16. stol. ji drželi Roupovci z Roupova na Vildštejně a Poříčí. Roku 1596 ji prodali Vilému Kamýckému ze Lstiboře. Ten koncem 16. stol. nechal tvrz přestavět na pozdně renesanční zámeček. V roce 1667 získali panství Velké Žernoseky a Libochovany Nosticové, kteří se též podíleli na stavebních úpravách zámečku z konce 17. stol. a nad kamenný portál byl umístěn znak jeho tehdejších majitelů Jana Hertvíka z Nostic a jeho manželky Eleonory z Lobkovic. Nosticové vlastnili panství až do roku 1945, kdy zámeček přešel do majetku státu. Dnes je jeho vlastníkem soukromá osoba.

Strážiště (362 m)

Nesprávně Sedlo, čedičový vrch nad pravým břehem Labe v místě zvaném Porta Bohemica, s rozhledem k jihu na vinorodé svahy nad Velkými Žernosekami, na opačném břehu Labe Dobrý a Lovoš. 

 

Dobová pohlednice - Labské údolí, Elbtal bei Salesel ( rok neuveden )

Kopec Deblík je zatím nedotčený


Fotogalerie: Pohled přes Labe

© Všechna práva vyhrazena. Založeno 21. prosince 2012

Tvorba www stránek zdarmaWebnode