zajímavé místo v srdci Českého středohoří

 S KAMEROU PO DOLNÍM LABI

Zde je odkaz na stránky ČT - Karla Čáslavského a jeho hledání ztraceného času při plavbě 

S KAMEROU PO DOLNÍM LABI

délka 17:00 min.

Licence pro internetové vysílání skončí 31. 12. 2013.

Pokud Vám unikne nějaká zajímavá informace, zde je přepis celého komentáře:

Karel Čáslavský: Hledání ztraceného času - S kamerou po dolním Labi (3)
Vážení diváci, od obce k obci,od mostu k mostu, od zdymadla ke zdymadlu, tak probíhá naše plavba po dolním Labi, jejíž 3. etapa právě začíná. Obcí uvidíme asi tucet, ale most ani jediný, nepočítám-li potrubní lávku u Dubice, a zdymadlo se objeví až na samém konci. Minule jsme sotva stačili opustit lovosické a po necelém kilometru plavby zdymadlo pořad skončil.
   Dnes  budeme pokračovat do Velkých Žernosek a nakonec až do Střekova nad Labem.Celkem nějakých 17 kilometrů za 17 minut, už necelých. Krajina teď zrovna není nikterak výjimečná, ale podívejte se, jak úplně jinak vypadá totéž místo z nadhledu. Vidíme Žernosecké nebo též Píšťanské jezero, které vzniklo před více než půlstoletím postupným zaplavením bývalého štěrkopískového lomu. To je Lhotka. Od několika desítek dalších Lhotek se odlišuje tím, že je Lhotka nad Labem. Protože všude v této části Polabí byla převaha obyvatel německé národnosti, měly obce také německé názvy, většinou zkomolené z češtiny. Lhotka nad Labem se například jmenovala Welhota an der Elbe. Jinak ten čilý dopravní ruch na silnici 30 není obyvatelům Lhotky co závidět. Loděnice zahraničního majitele. Provoz byl zahájen v listopadu 2006, první nákladní loď byla spuštěna na vodu už v březnu následujícího roku. Objevuje se vrch Strážiště a pod ním Žernoseky, už v dávné minulosti vyhlášené pěstováním ovoce a vinné révy. Na levém břehu jsou Žernoseky Malé a teď se zprava objevují i ty Velké. První písemný důkaz o existenci ale jistě byla založena už dřív. obce je z roku 1218, Mimochodem, od Žernosek až do Děčína vedou železniční koleje po obou březích řeky. V ohybu před Velkými Žernoseky je na pravém břehu místo, které spojuje Labe s Žernoseckým jezerem. Průtok či průplav je asi 300 metrů dlouhý. Velké Žernoseky na filmu z roku 1928. I všechny další archivní záběry budou z tohoto roku. To je náš pohled z května 2009. Na svazích nad obcí jsou vinice, Kostelní, Mariánská, Malá a Velká Vendule a další. Dominantou, viditelnou už zdaleka, je poutní kostel sv. Mikuláše ze začátku 16. století.  Pozdně gotický kostel i hranolová věž s byly do této podoby přestavěny hodinami v roce 1881. Alespoň obrázky je třeba zmínit pozdně barokní zámek, jehož budovy jsou unikátně propojeny s rozsáhlými vinnými  sklepy, kde víno vyzrává v dubových sudech o objemu 30 až 50 hektolitrů. Některé z těch sklepů pocházejí až ze 13. století.  Ještě zbývá dodat, že v produkci žernoseckého vinařství tradičně převládají odrůdy bílých vín,  nad červenými, v poměru 80:20. A ještě něco pro poučení - ty 2 pohledné chaloupky ve stráni - na 1 se právě díváme, se nazývají viniční domky. Teď už jen poslední pohled na Velké Žernoseky a pokračujeme dál. Před námi je známá Porta bohemica, Česká brána. Náhle se objeví skály, místy až 100 metrů vysoké, které v délce asi 3 kilometrů lemují oba břehy Labe. Napravo je skalnatý ostroh Kalvárie nebo též Tříkřížový vrch, nazývaný podle dřevěných křížů na jeho vrcholku. Zmínka o křížích na tomto místě je už z roku 1587. Naproti na úpatí vrchu Kubačka je rozsáhlý čedičový lom Dobkovičky od řeky samozřejmě neviditelný. Jinak ovšem kamenolomů, bývalých i současných, uvidíme v nejbližších minutách hned několik. Na levém břehu, v údolí pod kopci Dobrý a Chlomek je obec Litochovice nad Labem. Následují 2 obce, ležící proti sobě. Na levém břehu Prackovice nad Labem na pravém Libochovany. Uprostřed této prastaré obce, zmiňované už v roce 1057, stojí novogotický kostel Narození Panny Marie a vedle něj empírová fara z poloviny 19. století. Jednolodní kostel s hranolovou věží byl postaven v letech 1893 až 1895. To je snímek z roku 1928 a teď ještě 1 současný pohled, kde se mihne i budova zámku z konce 16. století. Na začátku 21. století vypadá takto. Kolem kamery pluje kolesový parník Rathen - to jméno má podle německého města na Labi a obec, kterou nám teď kameraman krátce ukáže, jsou již dříve zmíněné Prackovice. Obec na jižním úpatí vrchu Debus vznikla někdy v polovině 14. století, stejně jako někdejší gotický kostel sv. Matouše. Nynější budova kostela byla postavena a vysvěcena v roce 1910. Prackovice nad Labem spolu s připojenými Litochovicemi mají kolem 500 stálých obyvatel. Od pradávna tady byl přívoz, ale už není, takže dostat se do protější obce znamená zajížďku přes Litoměřice nebo Ústí. Vlakové nádraží, tak jako skoro všude u nás, je až na samém okraji obce. Ale jen málokde u nás mají nádraží v budově, pro nádraží dost neobvyklé. Další lom, ve kterém se stále těží, je na úpatí ze všech stran ohlodaného vrchu Deblík. Kopec je vysoký 459 metrů. Zatím, protože časem třeba přijde o vršek a nakonec tady nezůstane kámen na kameni. Teď jsme vzdáleni 59 kilometrů od soutoku Vltavy a Labe a před námi se objevuje další, během naší dosavadní plavby zatím 2. potrubní most, nebo lávka, chcete-li. Potrubím proudí, z tohoto pohledu zprava doleva, pitná voda z oblastí Píšťan u Lovosic do Ústí nad Labem. Pojezdná výška potrubí je 12 metrů. Čedičový skalní masiv před Církvicemi je Deblík.  Vysoko, na hraně svahu nad levým břehem Labe, na kraji obce Dubnice stojí kostel svaté Barbory, původně protestantský, postavený po roce 1579 a naposledy upravený roku 1820.  Tak jako je pěkný pohled od řeky nahoru, je stejně pěkný pohled dolů do údolí. Na starém filmovém záběru z roku 1928, tušíme zcela vzadu Velké Žernoseky, vidíme skály Porty bohemiky, na pravém břehu pod vrchem Deblík postupně Libochovany, Církvice, zcela vzadu Sebuzín a na levém břehu Dolní Zálezly. Ale tak daleko ještě nejsme. Ale k Církvicím už se blížíme. Plujeme jedním z nejhezčích míst na dolním Labi. Alespoň z ptačí perspektivy to tak vypadá. Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Církvicích je už čtvrtým kostelem, který potkáváme v úseku pouhých 2 a půl kilometrů. Kostel není od řeky téměř vidět a tak vám ho za okamžik ukážeme i z 2. strany.  Hřbitovní kostel, postavený v roce 1701, nemá věž, ale jen věžičku, zvanou sanktusník. Vedle stojí cihlová věžovitá zvonice s 1 malým zvonem, jediná zachovalá hrázděná zvonice u nás. Od kostela, tedy "cerkve“, pochází pravděpodobně i pojmenování Církvice. Starý film nás teď zavádí na protější břeh do velmi staré obce Dolní Zálezly, poprvé zmiňované v roce 1057. Kdysi byla vyhledávaným letoviskem, podle proslulých italských lázní  se jí říkalo "český Merán". Tak jako všude v okolí, i tady dobré klimatické podmínky přály pěstování ovoce. Populární byly zejména zdejší meruňkové slavnosti. Nad obcí, která má 600 obyvatel, byl v minulosti kaolinový a křemitopískový lom, který zásoboval sklárny a papírny. Železnice, vybudovaná v polovině 19. století značně pozměnila podobu i život obce. Zdejší nádraží, které právě míjíme, je jediné nádraží v úseku Praha-Drážďany, které si zachovalo původní podobu. Další obcí, se kterou se potkáme, je Sebuzín, ale předtím snad neuškodí pár vteřin klidu. Je tady totiž krásně. rovněž ovocnářská obec, Sebuzín byla, nebo možná ještě je  pěstovaly se tu třešně, meruňky, broskve, hrušky i vinná réva. Jinak v historii potkala Sebuzín řada tragédií. Nepočítáme-li velké i menší povodně, vzpomeňme alespoň požár v roce 1827, který zničil většinu obce a po kterém přišla morová epidemie. Mimochodem - vpravo pod tím můstkem vidíme vyústění Tlučenského potoka. Teď ještě plavba kolem Sebuzína  roce 1928.  Většina těchto domů je už dávno "hin“- čili pryč. Dnešní labská expedice už se chýlí k závěru. Ale ještě ne tak docela. Vzadu se na pravém břehu objevuje obec Brná nad Labem, stejně jako už předtím Církvice  a Sebuzín, část městského obvodu Ústí nad Labem-Střekov. Úplně nahoře vrch Vysoký Ostrý,vysoký 587 metrů. Je z něj nádherný výhled do široka i daleka. Brná, původem z 11. století je převážně rekreační obec, nyní s necelým 1 000 obyvatel, ve které je, mimo jiné, termální koupaliště. A v 1 místním hotelu prý v roce 1897 pobýval stvořitel Vinnetoua Karl May. Ten dům s věží, nejnápadnější ze všech, není zámek, nýbrž sídlo veterinární stanice a v domě u řeky je prý Říční policie. Naproti Brné je obec Vaňov. Opět to nejlíp uvidíme shora. Proti nám je Vaňov, na protějším břehu Brná nad Labem. Vaňov, v poněkud zpětném pohledu. Silnice i železnice vedou  v tomto místě dál od řeky. Vlevo veslařská loděnice z počátku 20. století. A tady má sídlo Povodí Labe. Teď už se opravdu blížíme k dnešnímu cíli. Objevuje se střekovské zdymadlo a hlavně zřícenina hradu Střekova. Pokud někde uvidíte nebo uslyšíte název Schreckenstein, tak se rovněž jedná o Střekov. Hrad na 100 metrů vysoké strmé skále nad řekou byl založen v roce 1316 k ochraně plavby a královské celnice v Ústí. Stavba sestává především z gotické válcové věže a pozdně gotického věžovitého paláce. Hrad často měnil majitele, byl mimo jiné v držení Vartemberků, Glaců ze Starého Dvora a Lobkoviců a jak už to chodí, mnohokrát byl přestavován a rozšiřován. Od roku 1658 byl dlouho opuštěný. Nové úpravy začaly až po roce 1830. Ale historie sem a historie tam - hrad na skále skýtá nádherný, vskutku nevídaný pohled. Kvapem opouštíme hrad, abychom ještě stačili vplout do malé komory zdymadla ve Střekově na Labi, šestého a zatím  posledního vodního díla mezi Mělníkem a Hřenskem. Dokonce ještě zbyla chvilka času a rozloučení. Příště, vážení diváci, zůstaneme v Masarykově zdymadle ve Střekově a podíváme se na neznámé filmové záběry z let 1926 až 1936, na kterých je zachycena stavba tohoto vodního díla - plavebních komor, jezových polí a také elektrárny při levém břehu. Takže příště ve Střekově na shledanou.

A ještě pohled do labského údolí z okna jedoucího rychlíku (úsek Prackovice n.L.- Ústí n.L., Vaňov)

délka 7:19 min.

© Všechna práva vyhrazena. Založeno 21. prosince 2012

Tvorba www stránek zdarmaWebnode