zajímavé místo v srdci Českého středohoří

Ztracený ostrov

Z ptačí perspektivy je řeka Labe v Libochovanské kotlině pod Prackovicemi n.L.  nápadně širší, než v  úsecích nad i pod tímto místem. V nejširším místě – v ř.km 778,1 je řeka Labe za normálního stavu širká cca 320m (ověřeno v aplikace Google Earth), tj. řeka je zde asi 3krát širší než např. ve Hřensku, kde řeka opouští naše státní území.

V tomto místě pod Deblíkem jsou na hladině řeky červené a zelené bóje vymezující plavební dráhu. Důvod tohoto rozšíření řeky odhalují historické mapy. Je v nich zakreslen ostrov. Ostrov, který zmizel díky vzdutí vodní hladiny po výstavbě vodního stupně Střekov.

 Libochovanský vrchnostenský ostrov
Ostrov na dobové rytině
Ve starých mapách je ostrov označován jako "Libochowanerobrigkeitliche Insel", tedy česky "Libochovanský vrchnostenský ostrov". Byl to ostrov písčitokamenitý a místní vrchnosti pravděpodobně sloužil k těžbě písku a štěrku (v mapě z roku 1823, je znázorněná uprostřed ostrova prohlubeň s výškovým rozdílem cca 1,8 m). 
Plavební provoz byl veden vlevo – prackovickým ramenem, kdežto v pravém – libochovanském rameni, byla úžina vytvořená skalními prahy, které směrovaly rozdělený vodní proud šikmo k pravému břehu a tím zde byl břeh výrazně "vydutější". Tyto prahy  zřejmě v dávné minulosti přispěly také ke vzniku ostrova. Není ovšem vyloučeno, že začátkem 19. století (nebo možná již koncem 18. století) byly za nízkého stavu vody v levé části řečiště skalní prahy částečně (kvůli zlepšení plavebních podmínek) vylámány. 
Na vtoku do libochovanského ramena byl kotven plovoucí mlýn. Ví se o něm snad jen to, že pracoval ještě roku 1860 (podívejte se na papírový model). Vodní mlýny byly ještě začátkem minulého století součástí téměř každé obce ležící na větší řece. Poslední plovoucí lodní mlýn fungoval na řece Labi v Lovosicích, resp. u protilehlého břehu v Píšťanech. Dobová pohlednice je z r. 1920.
Zatímco některé pevné mlýny na březích se ještě  zachovaly, jedinečný plovoucí mlýn lze v současné době vidět ve střední Evropě už jen v Kolárově na Malém Dunaji na jihozápadním Slovensku. Mlýny tohoto typu prý existují už jen tři na světě, další dva jsou v Rakousku a ve Slovinsku. Přírodní areál - plovoucího vodního mlýna Kolárovo se nachází nedaleko města Kolárovo v jihozápadní části Žitného ostrova. Areál leží na poloostrově, jehož hranice tvoří toky Malého Dunaje a Váhu z jedné strany a mrtvého ramene Malého Dunaje ze strany druhé. 
V dobové mapě ze souboru t.zv. Císařských povinných otisků stabilního katastru Čech z r. 1824-1843 na listu V. katastru Dorf PRASSKOWITZ böhmisch PRASKOWICE in Böhmen Leitmeritzer Kreis 1843 ostrov precizně zakreslil císařský geometr Peter Bisconttini, ale výslovně jej nepojmenoval. V té době je široký cca 60m a dlouhý cca 210m. Má parcelní č.962 s označením  druhu pozemku: „louka se stromy a keři“ a celý leží na katastrálním území PRASKOWICE. Hranici mezi Prackovickým a Libochovanským katastrem tehdy tvořil pravý břeh řeky. 
 
Regulační práce pro zlepšení plavebních podmínek na Labi se systematicky začínají provádět asi tak od 30. let 19. století. Při nich také byly četné ostrovy v řečišti uzavírány na obou stranách hrázemi, za účelem zúžení koryta. Tím se dno nepotřebného ramene mezi hrázemi pomalu  zvyšovalo hmotou nesenou proudem při zvýšených průtocích. 
Když by byl nános již vysoký jako výška hrází, zřídily se na novém naplaveném dně nové hráze, a pochod se opakoval, až se nepotřebné rameno zaneslo úplně. Na některých místech se používaly rovněž tzv. příčné stavby neboli výhony, a to buď proti proudu nachýlené nebo kolmé. Vše se dělalo ručně. Od roku 1848 se začíná používat záhozový kámen a první parní bagr na těžení nánosů pracuje až od roku 1856. 
Mezi lety 1860-1870 jsou postaveny směrné hráze také u Prackovic a Libochovan.
Z jiné historické mapy, která není přesně datovaná, ale musela vzniknou po roce 1874 (je zde zakreslena železniční trať Lysá nad Labem až Ústí nad Labem – pravý břeh, která byla dána do provozu 1.1.1874), si lze  udělat představu o "čerstvě" provedených stavbách. Ostrov byl zcela uzavřen hrází, na prackovické straně pak byla hrází provedena korekce plavební dráhy. Tím ostrov "zaniknul", protože se z něho stal vlastně břeh. To byl stav až do roku 1935, kdy dochází k napuštění zdrže Střekov.
Systematické splavňovací práce se na Labi od Mělníka začínají provádět od roku 1903 tzv. metodou kanalizační, tj. pomocí jezů, jejich zdrže navazují jedna na druhou. Tyto plavební stupně lodě překonávají pomocí plavebních komor. V letech 1903-1919 bylo postaveno zdymadlo Dolní Beřkovice, Štětí, Roudnice, České Kopisty a Lovosice. Od Lovosic po Ústí (dále se s výstavbou zdymadel nepočítalo). Podle projektu z roku 1914 mělo být postaveno zdymadlo Prackovice a Střekov. Po první světové válce však nastaly zcela jiné stavební podmínky. Problémem byly Střekovské proudy, které pro velký objem tvrdé skály bylo jen těžko možné vylámat, dále zájem o využití vodní energie, což původní projekt z roku 1914 nabízel jen omezeně, a lodě o vyšší nosnosti a tím větším ponoru. Nakonec se od zdymadla Prackovice upustilo a pod Střekovem bylo postaven jez vysoký, jehož vzdutí sahá až k lovosickému zdymadlu. Tím se Střekovské proudy zatopily. Součástí výstavby zdymadla Střekov (plavební komora postavena v letech 1923-1931, jez 1930-1935 a vodní elektrárna 1930-1936) byla celá řada staveb, mezi nimi také úpravy dna a břehů ve vzdutí.
Jelikož střekovská zdrž sahá až ke zdymadlu Lovosice, došlo mezi Prackovicemi a Libochovany ke "zvednutí" hladiny a směrné hráze jsou při normální hladině zatopeny. Plavební dráha však prochází nejhlubším místem, tj. u prackovického břehu a od prostoru, kde není dostatečná plavební hloubka, je pod vodou oddělena onou směrnou hrází. Proto jsou zde ty bóje. V současné mapě v měř. 1:5000, kde jsou směrné hrázky uzavírající někdejší "Libochowaner obrigkeitliche Insel" dosud zakresleny a při snížené hladině ve střekovské zdrží při mimořádných událostech jsou vidět.
I když ostrov dnes již fyzicky neexistuje, z aktuální katastrální  mapy nezmizel. Dnes se pozemek „ostrova“ nachází v k.ú Libochovany, má parcelní číslo 100/26, druh pozemku vodní plocha.
 
A jedna zajímavost na závěr: 
V nejširším místě – v ř.km 778,1 je řeka Labe za normálního stavu širká nějakých 320m jak bylo výše zmíněno. 
V tomto místě má Labe největší souvislou šířku toku  v rámci celého území naší republiky!
Poznatek je potvrzen i od pobočky Státní plavební správy v Děčíně – cituji: „Podle našich dostupných podkladů se v této části Labe skutečně jedná o jeho největší šířku (myšleno jako šířka vodního toku, ne plavební dráhy) na území ČR.“
 

© Všechna práva vyhrazena. Založeno 21. prosince 2012

Tvorba www stránek zdarmaWebnode