zajímavé místo v srdci Českého středohoří

 

4. Zastavení

 P RACKOVICE NAD LABEM

 

 informační panel by mohl stát před kostelem sv.Matouše v blízkosti památné lípy na souřadnicích

GPS    50°34'7.649"N, 14°2'3.776"E

Obec Prackovice nad Labem leží v Libochovanské kotlině na levém břehu Labe 8km severně od Lovosic při silnici č.30 do Ústí nad Labem. Zdejší labské údolí je na západní straně uzavřeno kopci Debusem a Kubačkou  a  dále Srnou nad Dobkovičkami. V současnosti ( k 1.1.2011 ) má obec 606 stálých obyvatel. Údaj zahrnuje i obyvatele místní části Litochovice nad Labem, průměrný věk obyvatel obce činí 41,2 roku. Prackovice jsou známy  jako místo, kde v minulosti  byly vinice, dařilo  se pěstováni ovoce a obilnin. V současnosti se díky dobrým  klimatickým podmínkám daří  pěstováni zejména  meruněk.

Z historie obce Prackovice nad Labem (něm. Pratzkowitz an der Elbe)

Archeologické památky:

Nejstarší doklady o osídlení tohoto krajinného prostoru získáváme z archeologických památek, z nichž pro vývoj a utváření kulturní krajiny v tomto prostoru je významné a charakteristické především Hradiště Na Hrádku, na plošině nad pravým břehem Labe v České bráně. Tzv. Labský poklad  z mladší doby bronzové (u Velkých Žernosek z Labe vybagrované nálezy bronzových mečů, břitev, nožů, nákrčníků apod.), interpretovaný též jako nález votivního charakteru, který zde byl objeven patří do doby Halštatské. V té době Labe tvořilo hranici dvou odlišných kulturních oblastí - levobřežní kultury knovízské  a pravobřežní kultury lužické. Jiný votivní depot - srpy z pozdní doby bronzové objeven  na vrcholu hory Kletečná.

V okolí obce je evidováno deset archeologických nalezišť - ojedinělé nálezy z neolitu, eneolitu, mladší doby bronzové, pohřebiště kostrových hrobů z mladší doby hradištní, ojedinělý kostrový či žárový hrob z doby římské, sídliště z doby laténské, sídliště z mladší doby bronzové (kultura s lineární keramikou, lengyelská), strážní opevněný bod na vrchu Debus (mladší doba bronzová, doba laténská, starší doba hradištní).

Výstavba úseku  dálnice D 8 od Lovosic do Řehlovic přinesla archeologický objev polykulturních lokalit na katastru Vchynic, Bílinky, Řehlovic a Habrovan.  Svým rozsahem jsou jedny z největších v regionu a umožnily poznání velkého transektu krajiny přes České Středohoří. Například sídliště lužické kultury z mladší doby bronzové v Řehlovicích je s počtem objektů přes 1200 pravděpodobně největší v Čechách, bylo zpracováno přes sto typizovaných beden archeologického materiálu, stovky stran dokumentace a přes 4000 fotografií.

Na sídelní oblasti prehistorických Čech navazovalo osídlení i v době historické, jak dokládají tvrze a hradiště v identických či podobných lokalitách. Rozkvět Libochovanska byl od 16. století spojen s rodem Nostitz-Rienecků a od konce 19. století s rodem Silva-Tarouců.

Z písemných pramenů:

První písemná zmínka o Prackovicích se vyskytuje pravděpodobně v donační listině Spytihněva II. v roce 1057 ve tvaru Ptachichu, Bradcici či Brodčiči a tím jsou Prackovice dle kontextu opravdu míněny. Farář Černý, který je zdejším rodákem, vysvětluje, že prý správným tvarem je Brodčici, který ukazuje k tomu, že zde byl důležitý brod, kterým vedla cesta z Chlumce a z Teplic do Litoměřic. Podle jiných pramenů první písemná zmínka o obci pochází z roku 1352. Koncem XII. století byla ves královským majetkem, v roce 1319 náležela ke klášteru benediktinek v Teplicích. Farnost je odr. 1384 ( obnovena r. 1802, matriky od r. 1696).   V husitských bouřích přešla ves do majetku Jakoubka z Vřesovic, později patřila k Bukovu. Po 30tileté válce byla vlastnictvím hraběte Hartvika z Nostic, potom spojena s Velkými Žernosekami a stala se součástí tohoto zboži (majetku). Po roce 1620 odešla převážná část protestantského obyvatelstva do Saska, ves byla rekatolizována a po třicetileté válce patřila hraběti Hartvigovi Nosticovi. Ke konci XVIII. stol. měla 61 čísel, ze kterých jeden dům náležel k lovosickému panství . Za 7leté války obec velmi trpěla. Obšírné zápisy o těchto zlých časech jsou zapsány  ve farní kronice, která začíná r. 1724 a je psána latinsky. V napoleonských válkách často   táhla krajem vojska, také v r. 1866 protáhla armáda vsí. V první polovině XIX. stol. bylo tu 65 domů se 344 obyvateli, ze kterých 1 dům se 6 lidmi patřit k Lovosicím.

   

V r. 1880 mezi 520 obyvateli nebylo napočítáno žádných Čechů (soukromě 7) a v r. 1890 mezi 419 lidmi jen 5 Čechů (ve dvoře). Němci přicházeli do Čech již od 12. století - t.zv. německá  kolonizace českých zemí vyvrcholila zakládáním měst ve 13. a 14. století a pokračovala v horských krajích až do 16. století). Znamená to, že  obec byla  silně poněmčena  a tento stav trval až do 20. století. 

Následně uvedené údaje jsou z roku 1930: Plocha katastru 410 ha , Domů 95. Obyvatelstvo úhrnem 536 - 256 mužů, 280 žen. Národnost čsl. 28, něm. 499, cizinci 9. Náboženství řím. - kat. 495, ev. 32, čsl. 5, bez vyznání 4. Obyvatelstvo se žívi částečně zemědělstvím, vinařstvím, sadařstvím a chovem dobvtka (ovce), z části dochází za prací do okolnlch domů a i jinam.  Obětem 1.světové války byl vystavěn válečný pomník  v r. 1925 Götzlem z Litoměřic za 10.000 Kč.

Obec Prackovice leží v česko-německém pohraničí, v té části, která bývala známa jako Bohaté Sudety, což byl pás vymezený na základě bývalé česko-německé etnické hranice rozšíření původního německého obyvatelstva podél severozápadní a severovýchodní hranice Česka. Bohaté Sudety se rozkládají v prostoru od ašského výběžku přes Karlovarsko, severočeskou konurbaci, oblast Českého středohoří, Liberecko, krkonošské a orlické podhůří až na Jesenicko a Opavsko. Původ názvu Sudety není jednoznačný. Nejčastěji uváděný výklad tvrdí, že původní fyzickogeografický termín Sudéta je slovo keltského původu, složené z gramatického základu sud- (kanec) a přípony -éta (les), dohromady tedy „Les kanců“. V minulosti vyhrocené česko-německé vztahy zejména v průběhu 1.poloviny 20. století daly tomuto pojmu úplně jiný význam do té míry, že československý stát v roce 1945 používání tohoto slova vyhláškou zakázal. Sudety jako historicko-geografický pojem jsou dnes částečně rehabilitovány. Po 2.sv.válce došlo na zákl. Benešových dekretů k vysídlení Němců z Československa a do  česko-německého pohraničí přišlo nové obyvatelstvo. Mnohé se změnilo. Postupně vymizelo ovocnářství, vinařství, košíkářství a rybolov.  Kolektivizace přinesla zcelování pozemků, zároveň rozšiřování ploch orné půdy, likvidaci strukturní zeleně, meliorace a výstavbu velkokapacitních objektů. Novodobý vývoj  se ubíral směrem typickým nejen pro příhraniční oblasti.

Podle jiného pramenu: Ves Prackovice (původně snad Brodčice) se zřejmě uvádí v soupisu nadání litoměřické kapituly Spytihněvem II. roku 1005. Nacházel se u ní brod, později přívoz přes Labe na cestě mezi Teplicemi a Litoměřicemi. Později přešla do majetku teplických benediktinek.
Zřejmě za jejich panství zde byl postaven kostel, zasvěcený patronovi celníků a výběrčích, evangelistovi Matoušovi. Toto zasvěcení ukazuje na souvislost s přechodem řeky: přívoz byl majetkem kostela až do počátku 20. století. Původně zřejmě gotická stavba byla několikrát přestavěna zejména po válečných poškozeních. Pravděpodobně barokní je severní přístavek, zahrnující v přízemí předsíň a sakristii, v patře dvě oratoře. Současná empirová podoba pochází z přelomu 18. a 19. století. Gotického původu je půdorys a opěráky nároží presbytáře i stěn lodi.
Po roce 1945, který přinesl nucenou obměnu obyvatel obce, kostel zchátral. Významně bylo poškozeno i barokní vnitřní zařízení. V posledních letech prochází obnovou.
Zdroj: Ivan Grisa, dle E. Poche a kol.: Umělecké památky Čech, svazek 3., Academia 1980

Kostel

Památkově chráněný kostel Sv. Matouše - je kostel jednolodní, obdélný, s polygonálním presbytářem s obdélným patrovým přístavkem po severní straně a s hranolovou věží před západním průčelím. Byl postaven v roce 1361 původně jako gotický a kolem roku 1800 byl barokně přestavěn.  Je zasvěcen sv. Matoušovi, patronu celníků ( v obci býval brod  a ke kostelu patřil přívoz včetně domku přívozníka a to až do roku 1922 ). Kostel sv. Matouše byl farním kostelem již v r. 1384. Farář Černý se domnívá, že kostel je starší a byl již v r. 1329 farním a dle " Libri confirm " měl zdejší farář právo již v letech 1361- 1385 jmenovat kuráta pro kostely v Libochovanech i Čížkovicích. Původně gotický kostel byl přestavěn v 16. století, zbarokizován kolem r. 1800 a empírově upraven v 1. polovině 19. století. Kolem kostela je hřbitov. Znaky v kostele náleží pánům Strojetickým z Kouče, kteří drželi Dobkovice. V XVI. století kdy byt kostel renovován, byl po nějakou dobu luteránský. V první čtvrtině toho století byl zde pastorem Jiří Kernisius, který v Pirně v Sasku 13. ledna 1632 zemřel. V té době začalo poněmčovánl obce. Po násilné rekatolizaci, kdy byl nedostatek kněží, byl kostel připojen k Lovosicím. Od r. 1724 byt zde zvláštní administrátor. Samostatný farář zde byl zase až od r. 1802. Dtouholetý spor kostela o přívoz rozhodnut byl až v r. 1897 ve prospěch záduší. Protože byl stále pasivní, byl v r. 1922 i s fundem prodán za 36.OOOKč, také i domek převozníkům čp. 68, dosud náležející hraběnce Sylva - Taraucové na Průhonicích, byl taktéž za 2.000 Kč prodán. Nynější farní budovu dala patronka hraběnka Marie Antonie Taroucová vystavět r. 1910  za 30.000 zlatých (vysvěcena S.července 1910) . V r. 1916 byl zrekvírován  největší zvon kostela /435 kg/, patronát v Předlicich za něj obdržel 1.740 Kč. V roce 1921 se stal patronem kostela továrník Schicht z Ústí nad Labem, který koupil Velké Žcrnoseky a Libochovany.  Už před r.1989 byl kostel prohlášen za památku chráněnou státem. Nicméně donedávna se nacházel v žalostném stavebnětechnickém stavu. To však v současnosti již neplatí a  stav kostela sv.Matouše se postupně zlepšuje. Kostel dostal v nedávné době nový kabát - fasádu a střešní krytinu. Interiér na opravu zatím čeká. I tak je příležitostně využíván k pořádání kulturních akcí a dlužno dodat, že je v něm svělá akustika. Nejen proto by si zasloužily opravu také poškozené barokní varhany z r.1771.

Římskokatolická farnost Prackovice (lat. Praskovicium, něm. Praskowitz an der Elbe) je územní společenství římských katolíků v Prackovicích a okolí. Farnost organizačně spadá do litoměřického vikariátu, který je jedním z deseti vikariátů litoměřické diecéze. První zmínka o farní lokalitě Prackovice se nachází již v tzv. zakládací listině litoměřické kapituly z roku 1057, kdy byla obec pod duchovní správou litoměřické kapituly. Vlastní farnost byla založena až v roce 1384 ( před r. 1384 plebánie). Po Bílé Hoře jsou Prackovice komendovány k Lovosicím, ale pravděpodobně je zde administrátor, který na čas spravuje také Církvice a Libochovany. Od roku 1696 jsou vedeny farní matriky. Administrátor je v Prackovicích určitě od r. 1726. Do r. 1784 sem patřila i část Dobkoviček, která pak celá přešla do fary Velemín. Farnost byla obnovena v roce 1802. V r.1949 farní obvod - Litochovice nad Labem, Prackovice nad Labem. Z důvodu efektivity duchovní správy byl vytvořen farní obvod (kolatura) farnosti Lovosice, jehož součástí je nyní i farnost Prackovice nad Labem, která je tak spravována excurrendo dojíždějícím duchovním správcem.

Místní hřbitov je v současné době oblíbeným cílem t.zv. "kačerů". Pozor nejde o drůbež. Jde o pozoruhodný fenomén doby - řada jiných hřbitovů je také podobně postižena , ostatně mapa t.zv. pokladů připomíná těžkou smogovou situaci.

Pozn.: Některé zde uvedené údaje přejaté z písemností faráře Černého jsou korigovány Stanislavem Kasikem v práci: PRACKOVICE-Poznámky k návrhu obecního znaku a praporu (2004)

Významné stromy

Soužití českého a německého obyvatelstva v dobách minulých připomínají dva významné letité stromy - lípa a dub.  Jejich symbolika spočívá v tom, že lípa je považována za národní strom západních Slovanů, Čechů a dub je stromem Keltů, starých Germánů a Němců. Neplatí to ale  doslova. Oba prackovické stromy jsou mimořádného vzrůstu a  mimořádného stáří. Lípa stojí vpravo před vchodem do hřbitovního areálu rozloženého kolem kostela sv.Matouše. V minulosti byla němým svědkem mnoha událostí. Křtů, svateb, pohřbů, církevních svátků a slavností během liturgického roku, svěcení zvonů i jejich zrekvírování, dokonce i případů vandalismu a krádeží na zdejším hřbitově. Mohutný dub roste na prostranství před bývalou prvorepublikovou, německou restaurací , resp. penzionem Fischmühle. Také tento dub by mohl vyprávět  ...

Škola 

Škola dle pamětních farních knih  byla zde již v roce 1733 a snad i již před tím v letech 1830 - 50 německá škola jednotřídní. Její umístění bylo velmi špatné a proto obec r. 1878 vystavěla nákladem 6.856 zlatých novou budovu, kde byly již 2 třídy.  Česká jednotřídní škola byla otevřena  1. září 1929, byla umístěna v domku čp. 106. Téhož dne byla zřízena škola mateřská. O tom jak fungovala nemáme informace. Současná MŠ však funguje svěle.

Pro školní rok 2004 / 2005 svedla obec s krajským úřadem o zachování malotřídní základní školy vítězný zápas. Naopak k  r. 2010  základní  škola rozhodnutím zastupitelů obce  svou činnost  ukončila.

Nádraží

V obci je také "osiřelé" nádraží Českých drah. Původně nádraží státní dráhy Praha - Podmokly. Pamětníci pamatují jak bývalo v minulém století pěkné, čisté a udržované. V létě ozdobené květinami v oknech, s fungující čekárnou ve které se v zimě topilo, i záchodky zde fungovaly. Nádraží bývalo cestujícími hojně využíváno a poskytovalo zaměstnání a obživu řadě lidí. Ke koloritu železniční stanice patřil výpravčí v červené čepici a další železničáři, náčelník stanice, signalisté, dozoci výhybek, komerční pracovníci a staniční dělníci. V obvodu železniční stanice tehdy probíhala nakládka kamene, který byl těžen  v nedalekém kamenolomu ve stěně kopce zvaného Velký Debus. Drcené kamenivo bylo k nakládce do železničních vagonů dopravováno gravitační svážnou drahou. Nakládku kamene dodnes připomínají železobetonové násypky nad bývalou vlečkou, vpravo za staniční budovou. Dále zde fungovala  obalovna drti, která produkovala asfaltovou obalovanou drť pro výstavbu a opravy bezprašných povrchů silnic a chodníků.  Opuštěná nádražní budova je dnes jakýmsi mementem dob minulých železniční stanice je však zachována  a železniční linka U4 je v současnosti pro veřejnost jediným dopravním spojením se světem. Prackovice mívaly také autobusové spojení ( v minulém století :-). A v prvorepublikovém období také přístaviště parníků Sasko - české paroplavební společnosti.

 

 Video zachycuje žst.Prackovice n.L. v r.2013.

Inženýrské sítě

Vodovod  byl vybudován r. 1902. V 70.letech minulého století byl vodovodní systém posílen výstvbou nového vodojemu, který podchytil okolní prameny. Rekonstrukce vodovodu byla provedena v r 2003.  V důsledku výstavby odvodňovacího systému, který bude odvádět vodu z prostoru sesuvu v okolí dálnice D8 se zásadním způsobem změnily zdejší hydrogeologické poměry  a vodovodní systém musel být v r.2016 propojen s dálkovým vodovodem napájejícím krajské město.

Elektřina byla do vsi zavedena v roce 1913 a elektrické světlo poprvé zazářito v obci 6. prosince 1913. 

V roce 2003 byla obec plynofikována. Do tohoto období spadá také rekonstrukce vodovodu a výstavba kanalizace a ČOV.

Obecní instituce a jiná zařízení

V obci vyvíjí činnost obecní úřad, pošta, mateřská škola, místní knihovna, keramická dílna, prodejna smíšeného zboží  a  2 restaurace.  

Sport

Od roku 1956 je v Prackovicích n.L. tělovýchovná jednota s názvem Tělovýchovná jednota Sokol Prackovice n.L. s aktivním fotbalovým oddílem. Fotbalové hřiště bylo v obci slavnostně otevřeno v červnu 1958. 

Chov psů

 

V Prackovicích n.L.  vznikla v roce 1953 známá, renomovaná chovatelská stanice psů služebních plemen "Od policie".  Za dobu své existence prošla chovná stanice řadou změn. Prakticky až do zrušení Pohraniční stráže a do rozpadu federace bylo toto zařízení jediným producentem psů pro potřeby Policie (dříve SNB). V chovné stanici se od jejího založení chovalo plemeno německého ovčáka. V poslední době zde byly odchovány i vrhy plemene belgický ovčák – malinois. V minulosti se zde vystřídala tato plemena - dobrman, bígl, bladhaund, labradorský retrívr a krátkou dobu zde v chovu působily i 2 vlčice. Maximální kapacity bylo v chovné stanici dosaženo v 90 letech minulého století - odchov přes 200 štěňat. Zvláštností této chovné stanice bylo výběhové ustájení zvířat což již nebývá dnes běžné. Výběhy byly v prosluněné stráni. Stanice měla porodnici, odchovnu a veterinární ošetřovnu. Naposledy bylo ve stanici dvanáct chovných fen, od nich bylo v průměru  ročně odchováno okolo 80 štěňat. V chovu služebních psů úspěšně navazovala na bývalý prvorepublikový Ústav pro chov a výcvik policejních psů v Pyšelích u Prahy. Bohužel také činnost CHS Od policie byla  v r.2011  ukončena.

  

V obci také bylo a je několik úspěšných soukromých chovatelských stanic zabývajících se chovem ušlechtilých psích plemen ( anglický bulterér, belgický ovčák, český teriér, dobrman a dalších). Bohužel některé CHS již  nejsou aktivní.

Stavebnětechnické zajímavosti v prackovickém katastru 

Pozoruhodné jsou například:
 

Turistika

Díky své úžasné poloze byly na konci 19. a v průběhu prvé ploviny 20. století Prackovice n.L. ( Praskowitz a.d.Elbe) vyhledávaným letoviskem. Atraktivnost místa na břehu Labe zvyšovaly překrásné výhledy do Labského údolí z okolních kopců propojené dobře upravenými a označenými stezkami ( viz poznatky badatele p.Horáka: SEKCE KLUBU TURISTŮ PRACKOVICE a KOLEM DUBIČEK.

Dnes bohužel žádná značená turistická trasa obcí Prackovice n.L. neprochází. Žádná cyklotrasa tudy nevede. Ani o zřízení labského veřejného  přístaviště obec naprojevila zájem. Potkat zde turistu je menší zázrak. Zda obec turisté znovu objeví je pouze na nich samotných. Snad pomohou tyto stránky.

 

Obrázky z Prackovic n.L.

© Všechna práva vyhrazena. Založeno 21. prosince 2012

Tvorba www stránek zdarmaWebnode