Jak na pétanque nahlížejí Němci?

Pétanque je klidná a napínavá hra zároveň. Nápad a pravidla se dají rychle a snadno naučit. Jemnosti jsou v technice a díky pestré taktice bude hra vždy zábavná. Pétanque stimuluje mysl i tělo. Trénuje se koordinace a koncentrace, stejně jako vytrvalost a přesnost.

V rámci týmů lze rozlišit úkoly jednotlivých hráčů:

V konstelaci  jeden na jednoho musí být hráč schopen umístit a také střílet.

V dubletu dvou obvykle jeden hráč umísťuje, zatímco jeho spoluhráč se soustředí na střelbu, tedy odstraňování soupeřových koulí.

V trojčlenném týmu tří se přidává další hráč. Je dobrý ve střelbě i pokládání, proto zaujímá místo ve středu týmu jako „Milieu“ a své míče využívá vždy podle situace.

V zásadě však toto rozdělení rolí v rámci týmu není povinné, lze jej kdykoli změnit. Užitečnou taktikou při výstřelu může být donutit soupeřova jiga ke střele nebo střelce soupeře k jigu, tedy donutit hráče použít techniku, která je mu neznámá v naději, že pak udělá více chyb. Naopak se často používá „rotace“, tedy obrácení rolí jako taktický prostředek.

Obzvláště pokud má soupeř aktuálně převahu, může toto opatření přinést rozhodující obrat.
Útočit nebo bránit?

Tato úvaha závisí na mnoha faktorech (stav hřiště, poměr míčků stran, forma dne, odvaha/útočný duch nebo strach z chybějících střel a je často těžištěm celé hry. Psychologické následky útoku nebo obrana často rozhoduje hru. Zkušenosti ukazují, že tým, který si netroufá na útočné tahy, rád zaostává.Podobně jako ve fotbale se ale dá zdokonalit i defenzivní hra – se všemi jejími ošklivými a nudnými vedlejšími efekty.

Jak držím míč a jak ho pouštím?

Než vůbec začnete hrát pétanque, rozhodně byste si měli zvyknout správně zacházet s míčky:

V zásadě by je člověk neměl uchopit palcem a malíčkem, ale uchopit je mezi bříško ruky a tři prostředníčky. Hřbet ruky vždy směřuje nahoru. Jedině tak se kuličky automaticky převalují přes tři prostředníčky. Získáte pěkný backspin, který stabilizuje chod míče a usnadní výpočet délky.